*1970 Praha
1988 - 1995 FA ČVUT, diplom v ateliéru Brix - Doubner - Malinský
od 1991 DaM
1997 - 2007 autorská spolupráce na soutěžních projektech s HŠH architekti
2000 Prostorový dům – výstavní projekt s P. Hájkem, T. Hradečným a J. Šépkou
2006 DaM partner
2009 DaM architekti – výstava GJF


Petr Burian



Nechci se, jako mnozí mí olovění předchůdci, vyznávat z tíhy zodpovědnosti, kterou přináší zhutnělé závodní rozhodování. Vždy se cítím v rozpacích, mám-li vynášet soudy o kvalitě práce kolegů (studentů i pedagogů), pokud neznám veškerý kontext. Dobře vám tak, sami jste to chtěli.

Spíše než sloh - pár postřehů.

Dělná a odpovědná porota. Volbu předsedy/-kyně odložila na neurčito. Ano, máloco porotu charakterizuje více, než vyrovnanost. Vyrovnanost nerovná se jednolitost.
Na sloupu v přízemí studentský graf docházky ve vydupaném předodevzdávkovém týdnu FA NONSTOP plný „post-it“ glos a vzkazů. Konečně. Alespoň jedna vyhraná bitva. Ve válce ale - dle střípků z doslechu a z vizuálního dojmu - prozatím nadále vítězí instituce, řád, budova. Diverzní akce jsou životodárné, ergo nutné. Ještě lepší než chodit do školy na návštěvu za učiteli je nechat se učiteli ve škole navštěvovat. O tom, že studenti vědomostně tyjí nejvíc ze sebe navzájem, by mohli pod Ještědem dlouze vyprávět.

Fakulta za pár posledních semestrů, kdy ji kradmo po očku sleduji, přeci jen trochu ořízla spodní část amplitudy výkonové sinusoidy (že by opravdu už byl pedagogický sbor A-modulu FSv kompletní?). Horní špičky zůstávají konstantami (už to zavání pořádnou nudou, poplácávat rok co rok tatáž záda). Jde o střed, kde zůstává spousta prostoru k vzepětí.

Nález zlatých jehel mimo osvědčené kupky sena se nekonal. Lačnost poroty po nestandardních přístupech se oceněným pracím dařilo naplnit hloubkou ponoru (práce ateliérů Kuzemenský - Synek; Florián) ale i k tomu přidanou nadstavbou lehkosti (kvadratura Kulaťáku, skokanstvo v lomu).

Párek zlepšováků zaznělých směrem k SPAčům, vzešlých z opotřebení jury: pořídit do fundusu pár kolečkových křesel a porotce vozit (záda už k večeru bolí příšerně); redislokovat po každém semestru umístění ateliérů dle jejich hodnocení v OD - dejme tomu vzestupně, systémem „top on top“ (porota by se míň nalítala).

Jo, a: pracujte. Pracujte víc. Pracujte ještě víc. Venku v tlačenici mrzne a fouká.

Sobotní finále posuzování kandidátů na Dušana vyhrál Karel. Uf!


1994 až 2013 publikační činnost, odborné časopisy a časopisy o bydlení
1991 až 2013 samostatná projekční činnost
1983 až 1991 ředitelství školské výstavby Praha, výzkumná činnost
1979 až 1983 Barumprojekt Zlín, projekční činnost
1973 až 1979 Fakulta architektury ČVUT Praha
1954 narozena


Věra Konečná



Kdyby se většina projektů tohoto ročníku Olověného Dušana mohla realizovat, asi bychom na řešená místa dostali slušnou architekturu, na kterou by odborná média napsala pochvalné recenze. Chyběly mi však projekty, které by na první pohled vyvolaly silné emoce, chyběly mi trochu bláznivé studentské nápady. Možná je to zodpovědným přístupem a snahou nesnažit se o nereálné fantazie, ale možná i nedostatkem odvahy.

Posoudit ve dvou dnech přes osm set projektů není prakticky možné bez určitého "povrchního" pohledu; teprve v užším výběru se porota může zabývat projekty podrobněji. Je tedy možné, že se do nominace nedostaly projekty vysoké kvality, že jsme přehlédli nějakou geniální myšlenku.

S tím ale souvisí i prezentace projektů. Většinou se snaží co nejlépe předvést výsledné řešení, ale méně vypovídají o množství energie vložené do práce během celého semestru, o cestě hledání a způsobu myšlení. Pro porovnání prvotního záměru s výsledkem a posouzení hodnot projektu by bylo dobré zařadit do prezentace také ideu řešení. Třeba formou jednoduchých koncepčních skic, které vznikaly někde na počátku.

Dobře srozumitelné byly projekty ateliéru Hájek - Hulín. Koncepční skici tu sice také nenajdeme, ale rychlé pochopení myšlenky umožnilo netradiční pojetí zadání, rozdělení území a prezentace celého ateliéru.

Snad ještě těžší než vítězný projekt bylo vybrat nejlepší ateliéry. Ocenění by zasloužily i další než vítězné nebo nominované. Skvělá mi připadala práce v ateliéru Šépka, líbilo se mi hledání smysluplných konceptů bydlení v ateliéru Kohout - Tichý, citlivý přístup v ateliéru Cikán nebo prezentace v ateliéru Šrámková.


*1980 Pelhřimov
1994 - 1998 - Výtvarná škola Václava Hollara
1998 - 2000 - AVU ateliér monumentální tvorby prof. Aleše Veselého
2000 - 2005 - AVU Škola architektury prof. Emila Přikryla
2005 - 2012 - praxe v e-MRAK s.r.o.
2013 - zakládá společně s Martinem Rajnišem Huť architektury Martin Rajniš s.r.o.


David Kubík



Zvláštní víkend strávený ve škole bych měl nejprve uvést. V pátek odpoledne mi zavolal kamarád ze školy Jan Žalský a říká: „Hele, Davide, co děláš zítra?“ Chvíli ticho, přemýšlel jsem, co mám říct, měla být sobota, Rajniš v Iránu… „Jsem nemocný a potřeboval bych za sebe náhradu na Olověném Dušanovi, všechno už jsem domluvil a teď volám tobě.“

Procházet znovu a znovu novou budovou byl pro mě svátek, konečně jsem měl čas si ji pořádně zažít. Díky.

Na ČVUT jsem nikdy nestudoval, byl jsem tam za svůj život snad dvakrát. Ale jako architekt jsem o škole mnoho slyšel hlavně od spolužáků. Nepamatuji si, že by o ní některý z nich mluvil kladně.

Nerozumím, mám dojem, že se to nyní hodně mění k lepšímu. Na škole učí čím dál lepší pedagogové. Výuka urbanismus má hlavu a patu, dalo by se v tom i žít. Domy vypadají jako domy, město se z nich tedy udělat dá. Jsem si jistý, že bylo hůř. Je zde cítit hodně dobré práce. Nová budova píše. Připadal jsem si jako v civilizované kulturní zemi.

Prostředí, kde je pohromadě třicet ateliérů, vede logicky k průměru. Po celou dobu jsem hledal individuality, experimenty, pokusy, úlety, přesahy. Výzkum přece na vysokou školu patří. Počítače prezentacím projektů dávají jednotící uniformní výraz, takže si člověk připadá jako na veletrhu realit. Přemýšlel jsem o tom, co mi říkal Emil Přikryl, že architektura je vlastně docela nudný obor. Zrovna od něj to zní hodně nevěrohodně.


2006 pedagog FA VUT v Brně
2005 M2AI.COM
2004 Jourdan Mueller PAS, Frankfurt am Main, DE
2001 až 2002 Ateliér organickej architektúry DPA, Košice, SK
1997 až 2003 FA VUT v Brně
1978 narozen v Olomouci


Jan Mléčka



Spousta prací. Během dvou dnů jich bylo více jak osm stovek. Tuny vykázané činnosti. Tisíce barevných obrázků.

Vesnice, náměstí, domy, snad i prostory. Znovu a znovu a pořád dokola. Naučené, více či méně brilantně interpretované. Přejaté, invencí modifikované.
(zase až tak patetický to nebylo, ale romantizující touha vrhnout se přes zábradlí dolů a ve wertherovském gestu se teatrálně tříštit o schodiště byla silná!)

Osobně mi chyběla konkrétní autorská individualita. Prožitá zkušenost při hledání vlastního architektonického výrazu. Radostná až k pláči, bolestivá až k rozkoši. Za žádným z projektů jsem nenašel jednoho určitého autora s jedinečným životním na-zíráním; práce byly profesionální, odtažité, tolik bezpečně obalené univerzálním architektonickým newspeakem.

Zmizely špatné projekty, prý známka zlepšující se úrovně fakulty. Spolu s nimi však vymizela genialita. Edukativní architektonická interrupce za kvalitní výuku smetla nejen genetický odpad, ale i zárodky individuálního hledání vlastního tvůrčího vyjádření.

Laboratorní architektonické rozmnožování sice naplňuje potřebnou podmínku reprodukce pro zachování kontinuity, nikdy ale nedokáže nahradit v euforickém nadšení koktající slova, rozzářený oči, mrazení v pupíku a slzy z dotyku nekonečna.

Nemá smysl čekat na mesiáše. Impulsy z venku, skvělé vůdce. Vše čím máme být je vloženo hluboce v nás. Nebýt tím, o čem si myslíme, že máme být v očekávání druhých, ale naučit se být především sami sebou. Život je příliš krátkej než abychom žili představy druhých.

Nepotřebujeme údržbáře, ale tvůrce. Stavitele chrámů.


2013 čestný předseda včelařského spolku v Podskalí
2009 autorizovaný architekt ČKA
2008 - 2010 asistent v ateliéru profesora Bočana na Fakultě architektury ČVUT v Praze
od 2007 partner, jednatel, společník, zaměstnanec a sekretářka v under-construction architects s.r.o.
2004 - 2007 Architekti 4a
1997 - 2004 Fakulta architektury ČVUT v Praze, diplom u prof. Jana Bočana
1979 - 1997 Velké Karlovice – ráj lyžařů


Vladimír Vašut



Před devíti lety jsem ukončil studia na FA. Před pěti lety následovalo krátké, zato intenzivní působení v roli asistenta u profesora Bočana. Pak několik kontaktů při psaní oponentských posudků. Jinak nic. Byl jsem zvědavý na současný stav své školy…

Barák lepší, konečně architektura! Ranní čaj funguje (pokrok). Odpolední pivo už ne. Kde se studenti potkávají? Za nás tento nedostatek suplovala strahovská kolej, ve škole pak klub Carbon na fakultě chemicko-technologické. Nechápu, že se v nové budově nenašlo místo na studentský bar! Vždy jsem nejvášnivější, nejpřínosnější a vlastně všechny podnětné diskuze o architektuře vedl v hospodě. Se spolužáky i vyučujícími. Kde se toto v naší nové škole odehrává? Kde se potkává a diskutuje napříč ateliéry? Proč to není ve škole? Je mi to vážně líto.

Byl jsem zděšen, jak se v době 21. století vystavují projekty. Momenty, kdy stojíte 30cm od plachty opřeni zády o druhou, jsou katastrofální. Bylo mi někdy líto odvedené práce studentů ve vztahu k poskytnuté prezentaci jejich projektů.

Celkový dojem – rozhodně lepší! Jsem rád, že jsem se cítil příjemně. Mám pocit, že nastala určitá rivalita a všechny ateliéry se snaží. Ubylo vyložených propadáků. A to není málo!

Jsem rád, že učí noví architekti s praxí, kteří něco umí, a vážím si jich. Uměl bych si vybrat.