*1978 Turnov
1993 – 1997 / Střední uměleckoprůmyslová škola sklářská v Železném Brodě
1997 – 1998 / Vyšší odborná škola v Jablonci nad Nisou
1998 – 2004 / VŠUP v Praze
2001 / Akademia Sztuk Pieknych / Krakov / Polsko
2003 / Häme Polytechnic / School of Crafts and Design / Hämeenlinna / Finsko
2005 – 2012 / externí designer / Jablonex Group a.s. / Preciosa a.s. / Architrade s.r.o. / Jika / Laufen CZ / Becherovka / Ton /
od 2004 / LLEV product design / designer
od 2010 / výtvarné vedení ateliéru Produktový design / SUPŠS Železný Brod


Marcel Mochal



Kritéria hodnocení odpovídají našemu naturelu a společným hodnotám, které hledáme na studentských projektech – silný koncept, odvaha, invence a inovace, kvalita grafické prezentace a schopnost reflexe.

Během hodnocení jsme zaznamenali veliké rozdíly mezi ateliéry. A tento fakt je nejvíce patrný na formě prezentací a kvalitě grafických návrhů. Zaznamenali jsme mnoho vizuálně podprůměrných návrhů, které stojí na velice zajímavých konceptech. Tento nedostatek byl nejvíce vidět u 2. ročníku ateliéru Reného Šulce. Myslíme si však, že to není vinou vedení, ale určitou neznalostí studentů. (Doporučujeme posílit hodiny typografie). Chápeme, že nehodnotíme studenty grafického designu, ale kvalitní prezentace je pro designéry v určitém ohledu základem úspěchu. Opačným extrémem jsou studenti 3. ročníku ateliéru Prof. Jana Fischera. Studenti provedli excelentní modely a vizualizace kuchyní, které nás však nechaly pro svůj obsah chladnými. Velice chválíme pedagogickou práci Reného Šulce se studenty 3. ročníku. Shlédnutá fotodokumentace procesu návrhové činnosti ukázala, jak velký kus práce studenti odvedli. A stylově čistá prezentace prototypů židlí vše podtrhuje.

Velkým překvapením pro nás byla instalace ateliéru vedeného Prof. Marianem Karlem. Prezentaci velice pomáhá forma výstavy doplněná o videoportréty studentů. V ateliéru Prof. Alexia Appla oceňujeme pedagogický přístup s jasnou koncepcí. Práce jeho studentů vyzařují jasný charakter, start a cíl. Grafické prezentace studentů v tomto ateliéru mají až na výjimky velice vysokou obsahovou i formální úroveň. Nemilou shodou s posledním ročníkem soutěže je náš rozpačitý dojem z výsledků prací studentů ateliéru Prof. Patrika Kotase. Fakt, že se nikdo ze studentů tohoto ateliéru nedostal mezi nominované, je jistě výstižný. Na závěr bychom rádi zmínili, že ve většině ateliérů postrádáme větší provázanost zadání s reálným zadavatelem. Na škole převládají abstraktní akademická témata a my bychom studentům přáli větší kontakt s praxí. Tím pádem by sami mohli slyšet hodnocení nejen od svých pedagogů - designérů, ale také z pohledu zadavatele.


*1978 České Budějovice
1997 - 2003 Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
2000 Hameenlinna Polytechnic, Finsko
2001 Rhode Island School of Design, USA
2004 - 2006 Karen Lamonte Studio, Praha
2005 - 2007 Odborný asistent FA ČVUT Praha
od 2007 - vizuální umělec na volné noze


Jan Fabián



Obvykle se snažím mít pohled v širším kontextu. Přibližně v polovině ledna roku 2013 padal střídavě sníh na novou budovu architektury a nebylo vidět evidentní zatékání, takže se zdálo, že je vše v pořádku, ale tak docela to pod střechou nebylo… Ústav designu je pro mne živý organismus, obdivuji všechny, co s ním spolupracují, bojují, …. nebo ho opouštějí.

Jako vždy záleží nejvíce na vedení a tedy následné přípravě k zadání, a to jak po stránce myšlenkové, tak praktické, na množství studentů a vůli všech dohromady. Doporučoval bych obecnějšími tématy se zabývat v delším časovém horizontu, funkčními
i konkrétními tématy v kratším horizontu.

Použít pro zadání některou z - v té době - vyhlašovaných soutěží může dobře fungovat, pokud ovšem neprobíhají právě dvě najednou, a navíc ne příliš přínosné úrovně, jako tomu bylo v ateliéru prof. Jana Fišera. Jde dle mého názoru o málo zodpovědné řešení. Když jsou tyto "nápady" ve výsledku zahaleny do graficky superzdařilých prezentací, je energie obsahu sdělení pryč. Je mi líto studentů, kteří jsou rdoušeni zadáním kuchyně z toho a toho materiálu Hi Mexx nebo Hi Mac apod., a to až ve 3. ročníku. V porovnání se zadáním "jídlo" pro 2. ročník v ateliéru René Šulce je bez ohledu na výsledky velmi přívětivý a rozsah zpracování v mých představách je sympaticky otevřený.

Zadání prostorového schodiště, městského mobiliáře i hotelového pokoje u magistrů v ateliéru prof. Jana Fišera je sice tradiční, ale na druhou stranu může umožnit svébytnou práci s prostorem, jehož potenciál většina zúčastněných využila. U hotelových pokojů jej využila rozhodně méně a spíše v absurdní poloze - zde se ptám - proč taková mýtizace televize a její vnímání jako středobodu prostoru myšlenkového i fyzického? Opět v hávu zdařilé grafické prezentace. Některé projekty pro městský mobiliář působí jako navržené a konzultované před dvaceti lety, což je v tak progresivní současné době smutné.

V ateliéru pod vedením Reného Šulce mne překvapila dotaženost zadání "židle/dřevo/kov" 3. ročníku. Sám jsem již v minulosti hledal konceptuálnější přístup, ale marně. Hodnotím velmi kladně možnost práce studentů s měřítkem 1:1 a řešení v materiálu.

Zadání v ateliéru prof. Alexia Appla kombinující současný a budoucí vývoj některého z klasických produktů nabízí zajímavou sondu. Překvapila mne četnost volby řešení osobní dopravy nad jinými náměty. Graficky zdařilé prezentace jsem shledal nejen u magistrů, ale také studentů bakalářských ročníků.

Výstupy studentů tohoto ateliéru jsou velmi různorodé a to jak náměty, tak kolísavostí kvality. Mám pocit, že létám od bláta přes dětské hřiště až do vesmíru, odkud je ale vše jasně vidět.

V případě ateliéru prof. Mariana Karla mám pocit, že jsem na výstavě přibližně firmy MUJI někde pod Antverpským viaduktem. Téma jako je například "organizace" je zcela aktuální, svobodné a snad nutné. To vše, o čem jsem v případě předchozích ateliérů psal, zejména co se týká graficky přeprecizovaných prezentací a někdy až zbytečně sveřepých zadání, tady není. Je vidět čas, který nestrávili za počítačem, aby dokázali předložit dokonale vypreparovanou a odosobněnou iluzi, ale energie věnovaná samotné podstatě problematiky. Nevyšlapávají spotřebitelskou stezku, ale dělají kroky mimo a do neznáma.


2008 Umělecký ředitel galerijního obchodu Dox by Qubus
2002 Spoluzakladatel studia Qubus Design
1986 až 1990 Střední průmyslová škola keramická a sklářská v Hořicích
1971 narozen


Jakub Berdych



Z mého úhlu pohledu je výrazně přínosným přístup studentů ateliéru Prof. Mariana Karla. Ten přináší na půdu této instituce zde nikoli zcela běžný, ale o to více osvěžující pocit jakéhosi "volnějšího myšlení". Vedle ateliéru Reného Šulce, kde je vidět postup od zadání po dobré řemeslné zpracováni tématu, zmíním ateliér Prof. Appla s jeho dobře ztvárněnými futuristickými vizemi. U ostatních ateliérů zůstávám zdrženlivý, nemohu se zde zbavit pocitu jisté průměrnosti.